Tiské stěny
Romantika plná tajemství
Oblastí prochází oblíbená naučná stezka rozdělená na dva okruhy
Ústecká obec Tisá je jednou z nejoblíbenějších bran do oblasti Labských pískovců. Své jméno získala podle rozsáhlých porostů tisu a jeho tři větvičky obsahuje i znak obce.
Ve 14. století zde Vartenberkové vybudovali tvrz, jejímž úkolem bylo chránit Solnou stezku. V polovině 18. století se Tisá stala kolébkou knoflíkářství, které na počátku 19. století zažilo velký rozmach.
V centru této horské obce stojí barokní kostel sv. Anny postavený roku 1786, jehož zařízení pochází z období pozdního rokoka. Varhany z 18. století sem byly převezeny z kostela v Rozbělesích.
Severně od obce se tyčí rozsáhlá skalní oblast Tiské stěny, která byla roku 1996 právem prohlášena za přírodní památku. Její rokle, soutěsky, převisy, věže a další bizarní skalní útvary vznikaly erozí druhohorních kvádrových pískovců. Směrem k obci Tisá spadají Tiské stěny monumentální svislou hradbou, jejíž výška dosahuje až úctyhodných 70 metrů. Oblastí prochází oblíbená naučná stezka Tiské stěny rozdělená na dva okruhy. Podobný charakter nají i Ostrovské skály, které lze nalézt severovýchodně od Tisé v blízkosti místní části Ostrov.
Příroda se vyřádila
Přírodní živly si nejvíce zařádily právě v okolí Tisé. Tady vymodelovaly pověstná skalní města, tvořená divokými roklemi, převisovými jeskyněmi a podivnými skalními útvary vypadajícími jako zvířata či rostliny. Podkladem Labských pískovců pak jsou mořské usazeniny, které vznikly na dně pravěkých moří, po jejichž ústupu byly měkké pískovce vystaveny působení povrchové vody. Některé části se postupně rozmělnily, ale tvrdší odolaly a staly se základem dnešních pískovcových útvarů.
Vyrážíme po červené
Červená turistická značka nás poprvé osloví na Skalním náměstí u vstupní pokladny, Jsme jí nasměrováni doleva, na okruh vedoucí Malými stěnami, kde je označeno osmnáct unikátních útvarů.
Do výšky několika desítek metrů se tu vypíná Janusova hlava se dvěma tvářemi. Po schodech se dostaneme ke Zpovědnici, Lesní bránou dojdeme až do jeskyně s Kazatelnou. Následují skalní útvary Hrad, Bradaviční kámen, Sloní noha a další.
Naučná stezka se vrací zpět na Skalní náměstí, odkud červené terčíky vedou bludištěm Velkých Tiských stěn s Pískovcovým slonem, Lokomotivou s tendrem, Srnčí věží. Strmé schůdky stoupají skalní průrvou až na vrcholky skal s pověstnými Kamenným hřibem a Želvou. Zpět do Tisé nás zavede červená značka po vrcholu až 70 metrů vysokých skalních stěn nabízejících fantastické pohledy do krajiny.
Šanci mají i cyklisté
Ač se to zdá vzhledem k náročnému terénu nemožné, Tiskými stěnami procházejí také dva značené a velmi atraktivní cyklistické okruhy, které dále pokračují až na Děčínský Sněžník.
Ani v zimě nepřijdou sportumilovní návštěvníci Tisé zkrátka, v těsné blízkosti obce je totiž v zimních měsících v provozu 500 metrů dlouhý lyžařský vlek.
Také vyznavači skalního lezení si v Tiských stěnách přijdou na své. Mezi zdejšími pískovcovými masivy na věžích skalního města vzniklo mnoho horolezeckých cest všech stupňů obtížnosti.
Režisér Shreka točil ve skalách
Ani slavný novozélandský režisér Andrew Adamson, pod jehož vedením spatřily světlo světa oba díly populárního zeleného obra Shreka, neodolal kouzlu Tiských stěn. Loni v zimě v nich točil pohádku Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň. Do skalního města dokonce až z Nového Zélandu filmaři dopravili hlavní kuriozitu - úchvatný strom, jehož korunu tvoří kořeny.
Poklad střeží skřítkové
Tiské stěny jsou opředeny i několika tajuplnými legendami, když určitě nejzajímavější je ta o velkém pokladu zde ukrytém.
Po Velké francouzské revoluci prchal ze své vlasti významný francouzský šlechtic Charles Louis Leduquin, který se dostal až do Tiských skal. Tady narychlo pod jedním ze skalních převisů zakopal svůj veškerý majetek tvořený rodinnými šperky a zlatem.
Poklad je prý dodnes ve skalách ukrytý, ale běda tomu, kdo se ho jen pokusí objevit. Podle pověsti totiž toto bájné bohatství pečlivě střeží skřítkové, kteří strkají do kapes zvědavcům bludné kořeny. Nešťastné oběti pak bloudí mezi skalami tak dlouho, dokud je kořene někdo nezbaví nebo nepadnou únavou.
Je pravdou, že Tiské stěny jsou rozsáhlým labyrintem, ve kterém je dobré se držet značených cest.
Autor textu Rudolf Prchal, převzato z deníku Právo, foto ceskehory.cz, stezka.cz
